Více než 2 miliardy korun – takovou hodnotu mají zkušenosti našeho kolegy a projektového manažera Dušana Horáka. Jaké má tipy pro projektanty a investory?

Dušane, tvou prací v roli hlavního inženýra projektu je koordinace projektové přípravy. Co to obnáší?

Hlavní projektant musí do hlavy dostat opravdu mnoho informací. Všechny úkoly si poctivě nezapisuji, protože projektů a informací je tolik že není čas je všechny „dát na papír“. Je potřeba úkoly vést v patrnosti, mít je v hlavě a ve správnou chvíli je splnit.

S informacemi o projektu je to obdobné s tím rozdílem, že tady je už nezbytné většinu zapisovat a předávat dál všem zúčastněným tak, aby je měli ve správný čas a ve stejné verzi.

Díky tomu, že nosím v hlavě informace od všech profesí i požadavky a změny investora, pak dokážu pružně reagovat a problémy řešit.

V této roli právě vystupuje hlavní inženýr projektu, který průběžně řeší a přerozděluje všechny změny mezi konkrétní projekční týmy a pracovníky.

Za jeden z nejnáročnějších projektů na koordinaci byl vědeckotechnický park 4MEDi – Corporate Biotech Park for Medical Innovations v Ostravě.

Stane se ti, že na novinky už nemáš “mentální kapacitu”?

Většinou řeším paralelně tak 3-4 projekty. Při takovém počtu dokážu držet vše v povědomí tak, aby byla práce odvedena, jak má.

Projekty si rozdělujeme tak, že se nepřekrývají nejdetailnější stupně projektových dokumentací. V jeden moment se třeba chýlí ke konci projekční příprava jedné zakázky, druhá se realizuje pod naším autorským dozorem a třetí se začíná projektovat.

Nejhorší bývá, když se řeší problémy na stavbě. S tím se v plánu práce projektanta nepočítá, ale je potřeba je řešit, a to obratem. To pak člověku kapacita dochází.

Pan Piskoř ze Semperflexu Optimit zmiňoval a zdůrazňoval tvou roli koordinátora všech projekčních profesí. Kolik cca lidí/týmů řídíš?

Na jedné zakázce se podílí cca 20 profesí, přičemž jednu profesi tvoří 1 až 2 lidé. Moje projekty nejsou většinou tak rozsáhlé nebo objektově členěné, že by bylo potřeba zapojit mnohem víc lidí. Více lidí pracuje na projektu stavebního a konstrukčního řešení, kde bývá nejvíce projektových prací, mnohdy třeba 40 % projektových nákladů.

Je mezi náklady i technologie?

K výrobním technologiím nás investor většinou nepustí, to si řeší napřímo včetně výběrového řízení. Alespoň tedy na stavbách, co prošly mýma rukama.

Projektový manažer Dušan Horák řídil projektovou přípravu hned několika průmyslových objektů v areálu firmy Semperflex Optimit v Odrách.

Investor ti zadává parametry pro konkrétní stroje?

V mnoha případech ty výrobní technologie přijdou na řadu až ve chvíli, kdy je projekt skoro hotový. Pak se musí realizovat změny na základě požadavků konkrétní technologie, často až v průběhu výstavby. Mění se dispozice nebo základy pod stroje, místa napojení.

Proč se projekt vybrané technologii nepřizpůsobí od začátku?

Investor samozřejmě ví, pro jakou technologii danou stavbu realizuje. V úrovni studie tak zná náklady na pořízení technologie a prostorové nároky.

Pro projektanta důležité informace – jako způsob provedení základů, připojení médií – se zajišťují až v průběhu projekčních prací nebo až při výstavbě.

Investorům by zahrnutí těchto požadavků přímo do fáze projekční přípravy mohlo ušetřit značné peníze i čas při realizaci.

Centroprojektu zajišťuje flexibilitu i mnoho interních profesí, ale všechny nemáme. koho si musíš najímat zvenčí?

Ve firmě se nám daří vytěžovat všechny profese naplno, ale zvenčí musíme najímat úzké expertní činnosti, jako jsou požární zařízení, potravinářské chlazení či projekty čistých provozů.

Nejtěžší projekty s ohledem na koordinaci byly vědeckotechnický park 4MEDi – Corporate Biotech Park for Medical Innovations v Ostravě a rekonstrukce objektu SO 661 v DEZE ve Valašském Meziříčí. U těchto projektů  jsme řešili téměř 50 % projekčních prací s externisty.

Projekt rekonstrukce objektu SO 661 pro společnost DEZA ve Valašském Meziříčí byl oceněn čestným uznáním v soutěži Stavba roku 2017 Zlínského kraje.

A stíháš všechny termíny předání projektů?

Ano. Zatím se mi nestalo, že bychom nesplnili nějaký dohodnutý termín, že jsme si nedokázali zorganizovat práci. Pokud se termíny posouvaly, tak z objektivních důvodů, např. zásadní úpravou zadání, požadavky na technologie a podobně.

Pak jsme se domluvili s investorem, že vzhledem k novým požadavkům a změnám je původní termín nereálný a dohodneme se na novém.

Proč se ti v Semperflexu optimit pracuje dobře?

Jsou tam správní lidé na správných místech, lidé, se kterými se dá domluvit a se kterými jsme měli společný cíl – dobře dokončit danou zakázku. Ke všemu se stavěli konstruktivně, i když se objevila nějaká chyba. Nehádali se, neosočovali se, ale společně našli cestu, jak z problému ven. My jsme to vynahradili nadstandardním přístupem a udělali jsme některé věci navíc.

Další zakázka pro oderský Semperflex Optimit – náročný projekt rekonstrukce výrobní haly.

Známý rozpor mezi stavaři a projektanty je o množství materiálu. Pro jedny je projekt naddimenzovaný, pro druhé zbytečné riziko. Jak se v tom má zorientovat investor?

Základem je diskuse všech zúčastněných. Vezmeme příklad oceli a betonu z pohledu statika. Projektant se na každou stavbu dívá zeširoka, protože si uvědomuje spoustu souvislostí, které musí v projektu zohlednit, a ne všechny jsou z výkresů na první pohled patrné.

Projektant počítá s nějakými rezervami, které jsou implementovány z důvodu požadavku investora nebo nedostatečnými informacemi o přitížení konstrukce instalacemi.

Pak se k dokumentaci dostane generální dodavatel – bez znalosti těchto podrobností, vezme výkresy prefabrikovaných konstrukcí a samozřejmě řekne „tady se dá ušetřit!“ Ale už nezná další informace, které měl projektant v hlavě a jaké podněty zohledňoval.

Máš nějaký příklad?

Na jedné hale jsme do projektu zahrnuli požadavek investora, který chtěl mít nosné konstrukce s rezervou, protože provádí časté úpravy haly a potřebuje mít nový objekt flexibilní. Potřeboval jistotu, že technologie v hale je možné různě upravovat a posouvat.

Následně projekt dostal dodavatel, který okamžitě rezervu uviděl a dal ji pryč, bez znalosti jejího smyslu.

To ale dodavatel nevidí a investor to bez konzultace s projektantem nemusí zjistit.

Investor si naštěstí nechal dílenskou dokumentaci předložit a v rámci činnosti autorského dozoru od nás zkontrolovat.

Zjistili jsme, že dodavatel ubral v některých částech až 20 % zatížení, což mělo významný vliv právě na požadavek snadné změny využití či dispozice celé haly. Investor pak dodavatele přiměl rezervu vrátit zpátky.

Ing. Dušan Horák

Dušan Horák pracuje v Centroprojektu od roku 2000, kdy absolvoval Fakultu stavební VUT v Brně, obor Pozemní stavitelství.

Profesně získal mnoho zkušeností s průmyslovými stavbami a realizacemi průmyslových areálů.

Mezi projekty s nejvyššími investičními náklady patří Vědeckotechnický park 4MEDi (2009 – 2015; 600 mil. Kč), Národní tkáňové centrum v Brně (2010 – 2011, 2013; 300 mil. Kč), Rekonstrukce objektu SO 661 pro DEZA Valašské Meziříčí (2015 – 2017; 199 mil. Kč), Rozšíření výroby hydraulických hadic DHIII pro Semperflex Optimit (2015 – 2017; 180 mil. Kč) nebo nedávný projekt Rozšíření výroby hydraulických hadic DH IV – Extended pro stejného investora (2016 – 2018; 165 mil. Kč).