Od poloviny září do poloviny října měli kolegové možnost potkat v prostorách firmy studentku Stephanii Jane Woodhead. Tak k nám na praxi dorazila až z daleké Brazílie. O tom, jak se jí v České republice líbilo a co si odsud odváží, je následující rozhovor.
Co studuješ a kde?
Žiji v Sao Paulu, což je v brazilském měřítku skutečné velkoměsto. Právě jsem v polovině studia, které trvá 5 let, a mou specializací je architektura a urbanismus na Universitě krásných umění v Sao Paulu.
Jsi v České republice poprvé?
Ne tak docela. Před dvěma lety jsem přijela do České republiky s celou rodinou. Přijeli jsme si tehdy prohlédnout Prahu a pak, protože jsme si pronajali auto, rozhodli jsme se nakrátko navštívit Zlín a cestou jsme se zastavili v Kutné Hoře.
Táta pracuje taky v Centroprojektu, ale v tom brazilském. Takže jsme přijeli na návštěvu do zdejší firmy a k panu Kudelovi.
Tvé příjmení ale není typicky brazilské, že?
Ne, je čistě anglické po tátovi. Přijel do Brazílie, když mu bylo asi 24 let, protože zde měl nějakou práci, ale poté, co potkal mou maminku, už se nikdy do Anglie nevrátil. Obvykle tam jezdíváme v létě na návštěvu.
Která jsou nejzajímavější místa, která jsi navštívila během svého pobytu u nás?
Na to je dost těžké odpovědět. Každé místo, kde jsem byla, je něčím specifické. Zamilovala jsem si Prahu hned od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla. Je to velmi zvláštní město, nádherné díky své historii a památkám. Líbí se mi do zelena zbarvené kupole a červené střechy, jaké jsou k vidění i v Bratislavě.
Vídeň je taky moc pěkná a rázovitá města jako Luhačovice a Rožnov mají velmi působivě řešené stavby, se všemi těmi malbami na stěnách. Zajímavý je i skanzen.
Myslím si ale, že nejzajímavějším místem byl nejspíš Zlín. Protože pro mě, žijící v obrovském městě s jeho naprosto neorganizovaným uspořádáním, bylo užitečné sledovat, jak vypadá plánované město. Dokázala bych zde žít a naplno vnímat, jak město funguje.
Jak na Tebe zapůsobila architektura v České republice, ať už moderní či historická?
Myslím si, že architektura u vás je v současnosti vydařenou kombinací historických a moderních objektů. Všimla jsem si, že u nových staveb se především sleduje jejich funkčnost.
Jednoduché čisté fasády a interiéry, hlavní úvaha směřuje k tomu, jak budou fungovat, tj. uplatňuje se funkcionalismus. Existuje i řada zdařilých rekonstrukcí včetně propojení původních objektů s novými moderními přístavbami, jako je např. obchodní centrum Palladium v Praze. Myslím si, že tvůrci odvedli velmi dobrou práci. Stavba je velmi moderní, přesto ale zachovala charakter daného místa.
Není to jako Tančící dům v Praze od Franka Gheryho, který podle mého názoru tak dobře nezapadá do tamního prostředí. Ale to je jen můj názor.
Jaké jsou hlavní rozdíly při porovnání s brazilskou architekturou?
Nemohu to říct obecně, protože Brazílie je velká země a sever se hodně liší od jihu, stejně jako města na pobřeží se liší od těch ve vnitrozemí. Brazílie je ale směsicí všech architektur. Starobylá centra měst obvykle nezapřou vliv evropské architektury, hlavně portugalské a španělské. Existují i prastaré vesnice s domy postavenými z vepřovic se slaměnými střechami a rovněž historické stavby farem na kávových plantážích.
Co se týká moderní architektury, přinejmenším v Sao Paulu existuje celá řada regulativů. Musíte mít určité procento zelených ploch schopných zadržovat vodu, protože máme velké problémy se záplavami. Roli hraje i přípustná výška objektů, osluněnost a požadavek na přirozené větrání, protože klima je obvykle velmi horké.
Hledisko funkčnosti je rovněž důležitou součástí úvah, podle mého názoru je tomu tak v moderní architektuře na celém světě.
Hlavní rozdíl oproti České republice je ovšem výška objektů a množství zeleně. Sao Paulo roste do výšky, protože všichni chtějí kvůli práci bydlet co nejblíže centru, a nezbývá mnoho místa k horizontálnímu rozrůstání města. Takže v jednom prostoru žije obrovská spousta lidí, což je špatné, protože to vyvolává řadu problémů, např. v dopravě. Jestliže v jednom městě žije pohromadě téměř 30 miliónů lidí, je velice těžké udržet organizovanost.
Myslíš si, že pobyt v Centroprojektu Ti pomůže ve studiu a bude pro Tebe užitečný (v jakémkoli směru)?
Určitě ano. Za prvé, už jen pobyt v cizí zemi je poučný a umožňuje osobní růst, a to nejen kvůli jazyku. Pro mě a mé studium je samozřejmě velmi důležité, abych si prohlédla odlišnou architekturu, což je něco zcela jiného než listovat v knihách. Práce v Centroprojektu byla jedinečnou zkušeností.
Nikdy jsem předtím nepracovala ve velké firmě, jen v malých ateliérech, kde jsem se zabývala návrhy interiérů. Takže již to bylo něco nového.
Projekt nákupního centra Plaza v Opavě
Zabývat se architekturou a zapojit se do práce na obchodním centru v Opavě mně umožnilo mnohem více porozumět české architektuře. A práce na návrhu kopírovacího centra mně dala pocit užitečnosti tím, že jsem mohla v České republice zanechat kousek brazilského přístupu.
Překvapilo Tě tady něco?
Například odlišnosti v životním stylu v Brazílii a zde nebo něco jiného… Samozřejmě povaha lidí, odlišná kultura. Například jsem nejdřív nevěděla, jak se s lidmi pozdravit. Nevěděla jsem, jestli si jen potřást rukou nebo se obejmout či políbit. V Brazílii jsou lidé velmi srdeční a vřelí, při vítání a loučení se líbají a často i objímají. Ale Češi se mi skutečně zalíbili, jsou sice uzavřenější, ale velice milí.
Líbilo se mi pobývat zde na podzim a sledovat, jak listy mění barvu ze žluté na červenou, pak zhnědnou a opadnou. Krajina mě připadala nádherná a tolik odlišná. U nás v Brazílii změny ročních období nepozorujeme, takový podzim u nás nemáme. Budu muset přijet znovu, abych zažila zimu se sněhem. 🙂
Jaké máš plány pro nejbližší budoucnost?
Vrátím se do Brazílie, abych dokončila univerzitu, mám ještě před sebou 2 a půl roku. Musím dokončit písemnou práci o své cestě, abych ji odevzdala jako doplněk ke studiu.
Pravděpodobně si budu hledat nějakou práci, ráda bych vyzkoušela urbanismus a chci pracovat v různých oborech, abych věděla, co bych chtěla dělat po skončení univerzity. Možná rovněž absolvuji kurs udržitelné architektury, která mě hodně zajímá. Obavy o životní prostředí stále narůstají a práce v této oblasti přináší uspokojení.