Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů hraje v novém kongresovém centru od architekty Evy Jiřičné už sedm let. Proto nás zajímaly zkušenosti ředitele FBM Josefa Němého.
Pane Němý, jak se z „ajťáka“ stane ředitel filharmonie?
Sám jsem tomu před lety nevěřil. Byly tam dva důležité momenty. Po 16 letech velmi náročné práce jsem si řekl, že ve věku 50 let změním svůj pracovní život. A pak jsem byl ve správnou chvíli na správném místě.
Ve filharmonii, která byla naším klientem, měla paní ekonomka zdravotní problém, po kterém odešla do invalidního důchodu. Půl roku jsem pravidelně docházel „suplovat“ a následně mě tehdejší ředitel přesvědčil, ať nastoupím. V listopadu pak byl konkurz na ředitele filharmonie s deseti zájemci, ze kterých 9 mělo vzdělání hudební a já jediný ekonomické.
Komisi jsem přesvědčil, že pokud má filharmonie růst a být lepší než je, tak potřebuje manažera, který se postará o rozvoj, vše zorganizuje a sežene peníze.
Jak členové orchestru vnímali, že přichází někdo, kdo hudbě nerozumí?
Orchestr to deklaroval dobře – aspoň že je nový ředitel němý a ne hluchý (smích).
Začal jsem s orchestrem více komunikovat a sami mi říkali, že chtějí změnu dosavadních podmínek. Tehdy filharmonie neměla mnoho partnerů, proto vedla má první cesta do Tescomy, která je od té doby naším generálním partnerem. A když jsem pak šel do jiných firem a řekl jsem, že Tescoma je náš „generál“, tak řekli i v dalších firmách „my budeme taky“ (smích).
Samozřejmě nelze dělat ředitele filharmonie, kdyby mě nebavilo chodit na koncerty. Doma hrajeme asi 45 koncertů ročně a já zvládám navštívit tak 43 plus ty pracovní na výjezdech. Osobní návštěva koncertů je pro mě třešničkou na dortu mé práce (úsměv).
Po třech letech v roli ředitele jste se stěhovali do současné budovy od architektky Evy Jiřičné…
Nové sídlo a koncertní sál je neuvěřitelně pozitivní věcí, která naši filharmonii potkala. Vidím to, když máme koncerty jinde v České republice nebo v zahraničí. Dovolím si říct, že v ČR je to opravdu nejkvalitnější sál s nejkvalitnějším technickým zázemím a akusticky je velmi dobrý, opravdu máme jako filharmonie velké štěstí.
Trochu mě mrzí, že už jsem nemohl některé odbornější věci změnit nebo alespoň oponovat. Například orchestr musí zkoušet i ve velkém sále a při vytíženosti celé budovy občas musíme zkoušet jinde. Kdyby byl malý sál větší a akusticky více připraven na naše zkoušky, bylo by to pro nás lepší.
Kdo z hostů pro Vás byl splněný sen?
Velkou radostí byl určitě Rolando Villazon. Ve Zlíně měl předpremiérový koncert, což byl neskutečný zážitek! Pak pokračoval ve Vídni, Paříži, Hamburku… Samozřejmě byl ale bylo špatné se s tím uspokojit (úsměv).
Několikrát byl u nás i Adam Plachetka a letos podruhé i Magdalena Kožená, která je považována za nejlepší českou sólistku.
Zlínská filharmonie je opravdu jeden z mála orchestrů mimo Prahu, kde v Česku hostovala. A je to opět především sálem, který je jednou ze základních podmínek, bez kterých by k nám nikdo nepřijel.
Z toho mám velkou radost. Máte nějaký tajný hudební sen?
Z mého pohledu třeba Anna Netrebko. Neslibuji, že její vystoupení dojednáme, ale mé velké přání to je.
Kongresové centrum ve Zlíně – pohled na řešení střešní konstrukce
Čemu přisuzujete stále rostoucí návštěvnost?
Už jsme skoro tři roky téměř na maximu. Oficiální kapacita je 761 posluchačů a teď už třetí sezónu máme průměrně 730-740 návštěvníků.
Myslím si, že je to díky skloubení více věcí – výborný orchestr, dobrá prestiž, poměrně velké portfolio sponzorů. Protože když máte finance, tak můžete pozvat zajímavé sólisty, za kterými přijdou lidé.
Je to spojení více věcí, které generují skvělou návštěvnost.
Může hostů ještě přibýt?
Samozřejmě jsou věci, o které je velký zájem, ale naší úlohou – a nechtěl bych, aby to znělo jako fráze – je skutečně vychovávat a kultivovat.
Kdybychom hráli jen populární věci, tak se nebudeme posouvat. Vysoká návštěvnost není všechno. Hrajeme věci oblíbené i neznámé, méně oblíbené žánry… myslím, že obecenstvo velmi pozitivně ovlivňujeme a vyváženost je potřeba.
Přijde mi, že jste čím dál víc žádaní v zahraničí… je to jen pocit?
Řekl bych, že ve Zlíně jsme takovým pozitivním fenoménem a návštěvnost je skvělá. Máme hodně nabídek do Česka i zahraničí, což je zásluhou výkonů a prestiže orchestru i pozitivním renomé prostor kongresového centra.
Vzpomínám si, jak jsem při oslavách 90. výročí Centroprojektu po dirigentovi chtěl, aby píseň z Hvězdných válek dirigoval v kostýmu Darth Vadera (hlavní záporné postavy filmu)…
Myslím, že se snažíme být otevření. Samozřejmě má orchestr 90 hráčů a každý je jiný… Třeba k Rock Symphony měli někteří číra a jiní to pojali spíše konzervativně. I to nás vyjadřuje, nejsme všichni stejní.
A závěrem gratuluji k 10. výročí na pozici ředitele!
Ano, děkuji! Letí to, což je sice horší pocit, ale zároveň mám radost, jak se filharmonie za ty roky posouvá a věřím, že nahoru.
Těší mě fakt, že lidé na nás chodí i přesto, že v této době nikdo nemá čas, všichni se někam ženeme a pracovní úkoly nás drtí. Na koncertě pak většina hostů na dvě hodiny zapomene na ten stres a tlak. Vědomí toho, že lidi dokážeme zabavit, z toho mám asi největší radost…
Děkuji za milý rozhovor.
Ale nemluvili jsme o Centroprojektu! Mám k vaší firmě pozitivní vztah, protože můj tchán byl dlouholetým pracovníkem. Vážím si toho, že i bývalé zaměstnance v důchodu zvete na vánoční setkání bývalých kolegů. Přijde mi, že Centroprojekt dnes není jako většina firem, která požaduje jen výkony, ale pamatuje i na bývalé pracovníky.
Děkuji, velmi rád vyřídím!
Tento rozhovor vyšel v našem prosincovém firemním časopise Kóta. Pokud máte zájem podobné rozhovory číst, rádi Vám Kótu pošleme do firmy či domů. Stačí se přihlásit k odběru na emailu mach@centroprojekt.cz.